Pálení čarodějnic
Pálení čarodějnic (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek. Tuto noc se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka.
Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou.
Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu,
nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodeností a letním slunovratem.
Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice
slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z
největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání
různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.
Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů)
se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto
ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a
vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro
zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění
plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.
Zvyky a tradice českých vesnic vychází přímo z pohanství, oslavy přírody byly silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaží pohanství vykořenit.
Podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Slovensko, Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo). Různé země označují tento svátek různými jmény.
