Nejprve jsme se na Muzeu sešli s dědou Jirkou,prošli jsme Václavským náměstím,zašli jsme si do Havelské koruny na oběd,a pak vyrazili směr Žofín,kde si děti pohrály na hřišti,zatímco my si s manželem zkusili zahrát badminton,pak jsme se spontánně rozhodli,že starší holky vezmeme na šlapadla a vybrali jsme si jedno z nejkrásnější LABUŤ,cena byla 150,-kč/ hod.
Byla to moc příjemná hodinka,okolo střeleckého ostrova:
STŘELECKÝ OSTROV
Střelecký ostrov je vltavský ostrov v Praze. Leží zhruba uprostřed řeky a je spojen s oběma břehy mostem Legií. Katastrálně patří celý ke Starému Městu. Jeho výměra činí asi 2,5 ha, délka asi 750 metrů a šířka v nejširším místě, u mostu Legií, kolem 140 metrů.
Historie
První zmínky o ostrovu pocházejí již z 12. století. Tehdy se ostrov nazýval Trávník. Nejprve byl v majetku johanitů a fungoval jako zahrada, ti jej roku 1393 prodali lékárníku Augustinovi. Za Karla IV. měli pražští střelci privilegium se zde cvičit ve střelbě z luků a kuší a konaly se zde soutěže ve střelbě „ku ptáku“, tedy na maketu ptáka na tyči.[1] Roku 1472 ostrov zakoupilo Staré Město. Po neúspěšném odboji jej roku 1547 zabavil král Ferdinand I. Habsburský Roku 1562 vrátil polovinu městu, druhou dal k užívání městským střelcům. Sám ostrov má strategickou pozici, v letech 1648, 1740 a 1742 byly střelbou odraženy různé armády, které se chtěly zmocnit Starého Města. Za třicetileté války ostrov zpustl, v 18. a 19. století opět sloužil střelcům, ale konaly se zde i různé lidové veselice.[1] Střílení zde bylo zakázáno roku 1913, ale v roce 1937 pro pražskou Národní gardu 1 opět povoleno. Od 18. století se zde konaly svatojánské oslavy, spojené se střelbou a ohňostroji.
V roce 1882 zde probíhal I. všesokolský slet. Byl využit ostrostřelecký areál o rozloze 2400 m2 včetně přilehlé budovy s velkým společenským sálem, využité i jako šatny. Cvičiště mělo rozlohu 1200 m2, na přilehlých tribunách se tísnilo 2500 diváků.[3]
Roku 1890 se zde poprvé v Čechách slavil 1. máj (Svátek práce). Roku 1926 zde byl slavnostně zakončen VIII. sokolský slet.[1] Za Protektorátu užíval ostrov pražský oddíl Hitlerjugend.[1]
Ostrov byl původně přírodního charakteru, s přírodní bylinnou a později i stromovou vegetací. Na Hergetově plánu z roku 1791 je patrná pozdně barokní urbanizace, kubus čtyřřadého stromořadí vázaného na budovu střelnice ve středu ostrova. Po požáru dřevěné střelnice postavil Sbor pražských ostrostřelců postavil v roce 1812 na ostrově novou, zděnou podsklepenou patrovou empírovou budovu s hostincem, navrženou architektem J. K. Zobelem (dnes č. p. 336, orientační číslo nemá). V roce 1842 byla budova opravena, v letech 1935–1937 byla podle návrhu architektů Jana Zázvorky a J. Libánského rozšířena o terasu, kavárnu a lodžii.[4] V patře byl vybudován i kinosál.[1] Dnes je budova chráněna jako kulturní památka.[4] Na průčelí hostince se nachází nápis Nobis et posteritati (Nám i potomkům).[1] V polovině 19. století
bylo stromořadí rozšířeno a na ostrově byla vybudována zděná restaurace
(dosud stojící). Krajinářská úprava severní části ostrova je doložena
na polohopisném plánu Malé Strany a Hradčan z roku 1891. V 60. letech 20. století byl zchátralý park obnoven. Jižní část ostrova i s budovou restaurace byla v druhé polovině 20. století přidělena Tělovýchovné jednotě Start Praha která si za restaurací vybudovala několik hřišť.[4]
Budova hostince, ač stojí napříč směru toku řeky, přežila povodně v roce 1890 i v roce 2002.[1] Povodeň roku 2002 přinesla na ostrov velké nánosy písku, znovu zpřístupněn byl 16. května 2003.[1]
Doprava
Do roku 1841 zajišťoval spojení s břehy přívoz.[4] V letech 1839–1841 byl přes ostrov postaven řetězový most císaře Františka I.. V letech 1898–1901 jej nahradil nový most Legií. Z jižní strany mostu sestupuje na ostrov monumentální, bohatě zdobené schodiště.[4] Od 1. srpna 2008 u pravé (východní) strany ostrova staví sezonní malokapacitní přívoz P4, který jej spojuje se Smetanovým nábřežím a se Slovanským a Dětským ostrovem.
Nynější využití
Strava v restauraci je dnes relativně drahá a proto zde mnoho hostů nebývá.[5] Tato budova odděluje jižní část ostrova, která není veřejnosti volně přístupná a nachází se na ní různá sportoviště, která může za poplatek užívat i veřejnost. Prostor mezi restaurací a severním koncem ostrova, včetně okolí Mostu Legií, je upraveno jako veřejný park. Parkové cestičky jsou převážně neasfaltované, kolem hlavních cestiček je zavedeno veřejné osvětlení,[6] v severní části v běžném „sídlištním“ provedení, v okolí restaurace v ozdobnějším. Příležitostně se zde konají různé slavnosti, koncerty, festivaly pod širým nebem a podobné kulturní akce.
Plány
Městská část Praha 1
v roce 2008 zvažovala záměr intenzivnějšího komerčního využití ostrova,
v jehož rámci měl být na ostrov vybudován výtah z mostu (za cenu
zbourání ozdobné části mostního zábradlí), v severní části parku
vybudovány čtyři elektrické přípojky a vykáceno asi 90 převážně zdravých
stromů. V rámci revitalizace mělo být vyměněno veřejné osvětlení i
lavičky, vybudována speciální plocha pro pořádání kulturních akcí,
vybudována okružní stezka po obvodu ostrova zahrnující visutou lávku
obcházející restauraci, na jižním konci mělo být vybudováno dřevěné
vyhlídkové molo s posezením, přístaviště skautské lodi s klubovnou a
další přístavní mola. Navrženo bylo slavnostní nasvícení včetně efektů
zdaleka viditelných světelných kuželů. Národní památkový ústav doporučoval zachovat dosavadní historický a přírodní charakter ostrova.[6] Pracovní skupina při městské části Praha 1 po volně nesouhlasných reakcí v létě 2009 připustila redukci plánovaného kácení.[7]
(PŘEVZATO Z WIKIPEDIA.ORG)
Něco málo o Žofíně (nejen pro mimopražské)
Slovanský ostrov (Žofín) je vltavský ostrov v Praze. Nachází se při pravém novoměstském břehu nedaleko od Národního divadla, jižní cíp ostrova pak nedaleko od Jiráskova náměstí.
Ostrov vznikl postupnými nánosy půdy v 17. století. Jeho růst zřejmě urychlilo zřízení novoměstských mlýnů pod Zderazem. Po povodni roku 1784 byl ostrov zpevněn zdí a byly zde vysázeny stromy.
Od roku 1817 ostrov vlastnil barvíř kůží Josef Ignác Saenger. V letech 1836 – 1837 nový majitel Václav Antonín Novotný nechal přestavět starý hostinec na restauraci. Od roku 1838 ostrov nese jméno podle rakouské arcivévodkyně Žofie, matky císaře Františka Josefa I.. V roce 1848 se zde konal známý Slovanský sjezd. V roce 1884 ostrov vykoupila pražská obec a přestavěla hlavní budovu podle návrhu Jindřicha Fialky. Až do postavení Obecního domu fungoval ostrov jako centrum českého společenského života. V budově Žofína se různé společenké akce konají velmi často podnes.
V roce 1918 se zde nacházelo sídlo Vojenského velitelství Národního výboru. Na jižním konci ostrova byla v roce 1930 v těsném sousedství Šítkovské vodárenské věže vybudována spolková budova SVU Mánes se známou výstavní síní a uměleckou kavárnou. V roce 1948 byl ostrov v těsné blízkosti pražského Národního divadla spojen s pobřežím novým mostem.
Ostrov včetně budov byl zasažen povodněmi v roce 2002, objekty byly znovu zprovozněny v září 2003.
(PŘEVZATO Z WIKIPEDIA.ORG)
Dějiny ostrova
Nejkrásnější ostrov přímo v
srdci Prahy, na kterém je postavena novorenesanční budova paláce Žofín.
Slovanský ostrov se v průběhu historie proměnil na místo setkávání
Pražanů i významných osobností, kteří využívají pohostinnosti paláce
Žofín. Jeho sály, stejně jako celým Slovanským ostrovem, procházela
historie. V roce 1994 získala palác Žofín do pronájmu Agentura NKL
Žofín, která zde pořádá akce na té nejvyšší profesionální úrovni. Žofín
se během posledních let stal symbolem pro české i mezinárodní
společenské, politické, kulturní i obchodní události mimořádného
významu.
Samotný ostrov, na kterém stojí budova
paláce Žofín, na počátku 17. století ještě vůbec neexistoval, začal
vznikat díky usazeninám na Vltavě v 17. a 18. století. Skutečným
ostrovem se stal až po velké povodni v roce 1784, kdy byl zabezpečen
nízkou hrází a mezi divoce rostoucí křoviny bylo zasazeno několik
ovocných stromů. Tak vznikl ostrov 250 metrů dlouhý a 100 metrů široký.
Na ostrov se přestěhovali z Nového města se svým řemeslem barvíři koží,
po nich dostal svůj první název – Barvířský ostrov neboli krátce
Barvířka. (Ve stejné době se ostrovu však někdy říkalo i podle mlynáře
Jana Šítka – Šítkovský.) V roce 1817 vznikl vedle jejich chatrčí první
dřevěný hostinec a primitivní lázně. O několik let později získal
sňatkem s vdovou po Josefu Ignácovi Saengerovi ostrov František Engel,
který na něm zřídil kartounku a hostinec. Podle nového majitele se mu
tenkrát říkalo Engelův, nebo česky Andělův či Andělský ostrov. Do roku
1830 změnil ostrov několikrát majitele, v letech 1823-4 tehdejší majitel
Václav Schiega dal zřídit na ostrov most.V roce 1834 koupil mlynář
Václav Novotný polovinu ostrova a v září roku 1835 dokoupil i druhou
zbývající polovinu. Zavázal se umožnit veřejnosti přístup na ostrov,
jako na místo odpočinku. Nový majitel ostrova se velkoryse rozhodl
přeměnit jej na významné společenské a kulturní centrum Prahy a podnikl v
letech 1835 – 1837 na ostrově velké stavební práce. Tomu také
odpovídaly plány ke stavbě tří nových zděných budov – restaurační
budovy, lázní a obytného domu. Plány zhotovil vrchní inženýr u zemského
stavebního ředitelství v Praze Vincenc Kulhánek. Stavbu vedl stavitel
Josef Tredrovský a byla v podstatě ukončena v roce 1836. Magistrát 5.
května 1837 povolil Václavu Novotnému užívání nové hlavní budovy. U
příležitosti otevření se dne 30. května 1837 konal v hlavním sále
slavnostní ples. Dne 27. září 1840 navštívil Barvířský ostrov arcivévoda
František Karel, otec pozdějšího císaře Františka Josefa I. Při této
příležitosti požádali zeťové Václava Novotného, Schaffner a Erben, v
jeho nepřítomnosti, ale jeho jménem, aby ostrov mohl být na památku této
návštěvy pojmenován podle arcivévodovy manželky Žofínským ostrovem.
Arcivévoda souhlasil, ale magistrát poté vyžadoval od Novotného
arcivévodův písemný souhlas, o nějž Václav Novotný požádal arcivévodu
listem 30. listopadu 1840. Arcivévoda dal svůj souhlas listem ze dne 19.
ledna 1841. Jméno Žofín znělo Pražanům vznešeně a proto rychle
zapomněli na Barvířku. K novému jménu se váže i jedna historicky
významná hudební instituce v Praze, Žofínská (Žofiina) akademie, pěvecký
spolek, založený zde roku 1840 pěstující podle svého programu jak
českou, tak i cizí klasickou hudbu. První veřejný koncert Žofínské
akademie se uskutečnil v Žofínském sále 18. března 1841. Konaly se zde
koncerty, ale i svatební hostiny, různé hudební a taneční akce.
Ve 30. letech XX. století byla přistavěna zahradní restaurace, hudební pavilón a ostrov byl sadově upraven.
Ve 30. letech XX. století byla přistavěna zahradní restaurace, hudební pavilón a ostrov byl sadově upraven.
Od rekonstrukce, ukončené v roce 1994,
provozuje tuto národní kulturní památku Agentura NKL Žofín s.r.o. jejímž
zakladatelem a prvním majitelem byl pan Jan Nekola. Po záplavách v roce
2002, které Slovanský ostrov a palác Žofín postihly mimořádnou silou,
se vše podařilo rychle obnovit a Slovanský ostrov a palác Žofín získaly
na ještě větší kráse. Slovanský ostrov a palác Žofín se tak během
posledních let staly symbolem pro české i mezinárodní společenské,
politické, kulturní i obchodní události mimořádného významu.
(PŘEVZATO Z http://www.zofin.cz/cs/palac-zofin/dejiny-ostrova/)
