úterý 10. července 2012

ŠLAPADLO A ŽOFÍN 11.7.2012

Včerejší plán dne byl původně jiný,mělo se jít koupat,ale protože to vypadalo,že bude asi pršet,nakonec jsme se dohodli jen na procházce po Praze.
Nejprve jsme se na Muzeu sešli s dědou Jirkou,prošli jsme Václavským náměstím,zašli jsme si do Havelské koruny na oběd,a pak vyrazili směr Žofín,kde si děti pohrály na hřišti,zatímco my si s manželem zkusili zahrát badminton,pak jsme se spontánně rozhodli,že starší holky vezmeme na šlapadla a vybrali jsme si jedno z nejkrásnější LABUŤ,cena byla 150,-kč/ hod.
 foto bylo převzato z google.com

Byla to moc příjemná hodinka,okolo střeleckého ostrova:
STŘELECKÝ OSTROV


Střelecký ostrov je vltavský ostrov v Praze. Leží zhruba uprostřed řeky a je spojen s oběma břehy mostem Legií. Katastrálně patří celý ke Starému Městu. Jeho výměra činí asi 2,5 ha, délka asi 750 metrů a šířka v nejširším místě, u mostu Legií, kolem 140 metrů.

Historie

 První zmínky o ostrovu pocházejí již z 12. století. Tehdy se ostrov nazýval Trávník. Nejprve byl v majetku johanitů a fungoval jako zahrada, ti jej roku 1393 prodali lékárníku Augustinovi. Za Karla IV. měli pražští střelci privilegium se zde cvičit ve střelbě z luků a kuší a konaly se zde soutěže ve střelbě „ku ptáku“, tedy na maketu ptáka na tyči.[1] Roku 1472 ostrov zakoupilo Staré Město. Po neúspěšném odboji jej roku 1547 zabavil král Ferdinand I. Habsburský Roku 1562 vrátil polovinu městu, druhou dal k užívání městským střelcům. Sám ostrov má strategickou pozici, v letech 1648, 1740 a 1742 byly střelbou odraženy různé armády, které se chtěly zmocnit Starého Města. Za třicetileté války ostrov zpustl, v 18. a 19. století opět sloužil střelcům, ale konaly se zde i různé lidové veselice.[1] Střílení zde bylo zakázáno roku 1913, ale v roce 1937 pro pražskou Národní gardu 1 opět povoleno. Od 18. století se zde konaly svatojánské oslavy, spojené se střelbou a ohňostroji.

V roce 1882 zde probíhal I. všesokolský slet. Byl využit ostrostřelecký areál o rozloze 2400 m2 včetně přilehlé budovy s velkým společenským sálem, využité i jako šatny. Cvičiště mělo rozlohu 1200 m2, na přilehlých tribunách se tísnilo 2500 diváků.[3]
Roku 1890 se zde poprvé v Čechách slavil 1. máj (Svátek práce). Roku 1926 zde byl slavnostně zakončen VIII. sokolský slet.[1] Za Protektorátu užíval ostrov pražský oddíl Hitlerjugend.[1]
Ostrov byl původně přírodního charakteru, s přírodní bylinnou a později i stromovou vegetací. Na Hergetově plánu z roku 1791 je patrná pozdně barokní urbanizace, kubus čtyřřadého stromořadí vázaného na budovu střelnice ve středu ostrova. Po požáru dřevěné střelnice postavil Sbor pražských ostrostřelců postavil v roce 1812 na ostrově novou, zděnou podsklepenou patrovou empírovou budovu s hostincem, navrženou architektem J. K. Zobelem (dnes č. p. 336, orientační číslo nemá). V roce 1842 byla budova opravena, v letech 19351937 byla podle návrhu architektů Jana Zázvorky a J. Libánského rozšířena o terasu, kavárnu a lodžii.[4] V patře byl vybudován i kinosál.[1] Dnes je budova chráněna jako kulturní památka.[4] Na průčelí hostince se nachází nápis Nobis et posteritati (Nám i potomkům).[1] V polovině 19. století bylo stromořadí rozšířeno a na ostrově byla vybudována zděná restaurace (dosud stojící). Krajinářská úprava severní části ostrova je doložena na polohopisném plánu Malé Strany a Hradčan z roku 1891. V 60. letech 20. století byl zchátralý park obnoven. Jižní část ostrova i s budovou restaurace byla v druhé polovině 20. století přidělena Tělovýchovné jednotě Start Praha která si za restaurací vybudovala několik hřišť.[4]
Budova hostince, ač stojí napříč směru toku řeky, přežila povodně v roce 1890 i v roce 2002.[1] Povodeň roku 2002 přinesla na ostrov velké nánosy písku, znovu zpřístupněn byl 16. května 2003.[1]

Doprava

Schodiště z Mostu Legií
Do roku 1841 zajišťoval spojení s břehy přívoz.[4] V letech 18391841 byl přes ostrov postaven řetězový most císaře Františka I.. V letech 1898–1901 jej nahradil nový most Legií. Z jižní strany mostu sestupuje na ostrov monumentální, bohatě zdobené schodiště.[4] Od 1. srpna 2008 u pravé (východní) strany ostrova staví sezonní malokapacitní přívoz P4, který jej spojuje se Smetanovým nábřežím a se Slovanským a Dětským ostrovem.

Nynější využití

Moderní přístavba restaurace
Prague Pride 2011, jedna z mnoha společensko-kulturních akcí konaných na ostrově
Strava v restauraci je dnes relativně drahá a proto zde mnoho hostů nebývá.[5] Tato budova odděluje jižní část ostrova, která není veřejnosti volně přístupná a nachází se na ní různá sportoviště, která může za poplatek užívat i veřejnost. Prostor mezi restaurací a severním koncem ostrova, včetně okolí Mostu Legií, je upraveno jako veřejný park. Parkové cestičky jsou převážně neasfaltované, kolem hlavních cestiček je zavedeno veřejné osvětlení,[6] v severní části v běžném „sídlištním“ provedení, v okolí restaurace v ozdobnějším. Příležitostně se zde konají různé slavnosti, koncerty, festivaly pod širým nebem a podobné kulturní akce.

Plány

Městská část Praha 1 v roce 2008 zvažovala záměr intenzivnějšího komerčního využití ostrova, v jehož rámci měl být na ostrov vybudován výtah z mostu (za cenu zbourání ozdobné části mostního zábradlí), v severní části parku vybudovány čtyři elektrické přípojky a vykáceno asi 90 převážně zdravých stromů. V rámci revitalizace mělo být vyměněno veřejné osvětlení i lavičky, vybudována speciální plocha pro pořádání kulturních akcí, vybudována okružní stezka po obvodu ostrova zahrnující visutou lávku obcházející restauraci, na jižním konci mělo být vybudováno dřevěné vyhlídkové molo s posezením, přístaviště skautské lodi s klubovnou a další přístavní mola. Navrženo bylo slavnostní nasvícení včetně efektů zdaleka viditelných světelných kuželů. Národní památkový ústav doporučoval zachovat dosavadní historický a přírodní charakter ostrova.[6] Pracovní skupina při městské části Praha 1 po volně nesouhlasných reakcí v létě 2009 připustila redukci plánovaného kácení.[7]

(PŘEVZATO Z WIKIPEDIA.ORG)

Poté jsme zakončili krátký výlet návštěvou Žofínské zahrádky,kde jsme si dali kafíčko,salátek a děti večeři

Něco málo o Žofíně (nejen  pro mimopražské)
 
Slovanský ostrov (Žofín) je vltavský ostrov v Praze. Nachází se při pravém novoměstském břehu nedaleko od Národního divadla, jižní cíp ostrova pak nedaleko od Jiráskova náměstí.
Ostrov vznikl postupnými nánosy půdy v 17. století. Jeho růst zřejmě urychlilo zřízení novoměstských mlýnů pod Zderazem. Po povodni roku 1784 byl ostrov zpevněn zdí a byly zde vysázeny stromy.
Od roku 1817 ostrov vlastnil barvíř kůží Josef Ignác Saenger. V letech 18361837 nový majitel Václav Antonín Novotný nechal přestavět starý hostinec na restauraci. Od roku 1838 ostrov nese jméno podle rakouské arcivévodkyně Žofie, matky císaře Františka Josefa I.. V roce 1848 se zde konal známý Slovanský sjezd. V roce 1884 ostrov vykoupila pražská obec a přestavěla hlavní budovu podle návrhu Jindřicha Fialky. Až do postavení Obecního domu fungoval ostrov jako centrum českého společenského života. V budově Žofína se různé společenké akce konají velmi často podnes.
V roce 1918 se zde nacházelo sídlo Vojenského velitelství Národního výboru. Na jižním konci ostrova byla v roce 1930 v těsném sousedství Šítkovské vodárenské věže vybudována spolková budova SVU Mánes se známou výstavní síní a uměleckou kavárnou. V roce 1948 byl ostrov v těsné blízkosti pražského Národního divadla spojen s pobřežím novým mostem.
Ostrov včetně budov byl zasažen povodněmi v roce 2002, objekty byly znovu zprovozněny v září 2003.
 (PŘEVZATO Z WIKIPEDIA.ORG)


Dějiny ostrova

Nejkrásnější ostrov přímo v srdci Prahy, na kterém je postavena novorenesanční budova paláce Žofín. Slovanský ostrov se v průběhu historie proměnil na místo setkávání Pražanů i významných osobností, kteří využívají pohostinnosti paláce Žofín.  Jeho sály, stejně jako celým Slovanským ostrovem, procházela historie. V roce 1994 získala palác Žofín do pronájmu Agentura NKL Žofín, která zde pořádá akce na té nejvyšší profesionální úrovni. Žofín se během posledních let stal symbolem pro české i mezinárodní společenské, politické, kulturní i obchodní události mimořádného významu.
Samotný ostrov, na kterém stojí budova paláce Žofín, na počátku 17. století ještě vůbec neexistoval, začal vznikat díky usazeninám na Vltavě v 17. a 18. století. Skutečným ostrovem se stal až po velké povodni v roce 1784, kdy byl zabezpečen nízkou hrází a mezi divoce rostoucí křoviny bylo zasazeno několik ovocných stromů. Tak vznikl ostrov 250 metrů dlouhý a 100 metrů široký. Na ostrov se přestěhovali z Nového města se svým řemeslem barvíři koží, po nich dostal svůj první název – Barvířský ostrov neboli krátce Barvířka. (Ve stejné době se ostrovu však někdy říkalo i podle mlynáře Jana Šítka – Šítkovský.)  V roce 1817 vznikl vedle jejich chatrčí první dřevěný hostinec a primitivní lázně. O několik let později získal sňatkem s vdovou po Josefu Ignácovi Saengerovi ostrov František Engel, který na něm zřídil kartounku a hostinec. Podle nového majitele se mu tenkrát říkalo Engelův, nebo česky Andělův či Andělský ostrov. Do roku 1830 změnil ostrov několikrát majitele, v letech 1823-4 tehdejší majitel Václav Schiega dal zřídit na ostrov most.V roce 1834 koupil mlynář Václav Novotný polovinu ostrova a v září roku 1835 dokoupil i druhou zbývající polovinu. Zavázal se umožnit veřejnosti přístup na ostrov, jako na místo odpočinku. Nový majitel ostrova se velkoryse rozhodl přeměnit jej na významné společenské a kulturní centrum Prahy a podnikl v letech 1835 – 1837 na ostrově velké stavební práce. Tomu také odpovídaly plány ke stavbě tří nových zděných budov – restaurační budovy, lázní a obytného domu. Plány zhotovil vrchní inženýr u zemského stavebního ředitelství v Praze Vincenc Kulhánek. Stavbu vedl stavitel Josef Tredrovský a byla v podstatě ukončena v roce 1836. Magistrát 5. května 1837 povolil Václavu Novotnému užívání nové hlavní budovy. U příležitosti otevření se dne 30. května 1837 konal v hlavním sále slavnostní ples. Dne 27. září 1840 navštívil Barvířský ostrov arcivévoda František Karel, otec pozdějšího císaře Františka Josefa I. Při této příležitosti požádali zeťové Václava Novotného, Schaffner a Erben, v jeho nepřítomnosti, ale jeho jménem, aby ostrov mohl být na památku této návštěvy pojmenován podle arcivévodovy manželky Žofínským ostrovem. Arcivévoda souhlasil, ale magistrát poté vyžadoval od Novotného arcivévodův písemný souhlas, o nějž Václav Novotný požádal arcivévodu listem 30. listopadu 1840. Arcivévoda dal svůj souhlas listem ze dne 19. ledna 1841. Jméno Žofín znělo Pražanům vznešeně a proto rychle zapomněli na Barvířku. K novému jménu se váže i jedna historicky významná hudební instituce v Praze, Žofínská (Žofiina) akademie, pěvecký spolek, založený zde roku 1840 pěstující podle svého programu jak českou, tak i cizí klasickou hudbu. První veřejný koncert Žofínské akademie se uskutečnil v Žofínském sále 18. března 1841. Konaly se zde koncerty, ale i svatební hostiny, různé hudební a taneční akce.
Ve 30. letech XX. století byla přistavěna zahradní restaurace, hudební pavilón a ostrov byl sadově upraven.
Od rekonstrukce, ukončené v roce 1994, provozuje tuto národní kulturní památku Agentura NKL Žofín s.r.o. jejímž zakladatelem a prvním majitelem byl pan Jan Nekola. Po záplavách v roce 2002, které Slovanský ostrov a palác Žofín postihly mimořádnou silou, se vše podařilo rychle obnovit a Slovanský ostrov a palác Žofín získaly na ještě větší kráse. Slovanský ostrov a palác Žofín se tak během posledních let staly symbolem pro české i mezinárodní společenské, politické, kulturní i obchodní události mimořádného významu.
 (PŘEVZATO Z http://www.zofin.cz/cs/palac-zofin/dejiny-ostrova/)